3 Ideální životHaló, potřebuju pochvalu!

Jak si říct o pochvalu? Tak, jak je to druhým příjemné. Bez tlaku a naštvání. Nikdo nechce chválit, protože musí.

Stalo se mi to v posledním měsíci už podruhé. Vnímám, že slova mé kamarádky jsou určitou formou volání o pochvalu, respekt a obdiv. Jenže ta forma ve mně vzbuzuje opak. Nesedět se svou kamarádkou ale s klientkou, vytěžily bychom z tohohle rozhovoru terapeutický materiál na pořádný kus úspěšné práce. Ale teď jde o kamarádské posezení, kolem nás je pár dalších kamarádů. Na terapeutickou podporu teď fakt není prostředí. Následuji svůj vnitřní pocit a v nejbližším možném okamžiku měním téma nebo parťáka k hovoru. Není to kamarádsky fér, ale cítím, že je to přirozená reakce. Utíkám. Co se to děje?

Proč se někdy zastavíme, abychom druhého podepřeli, ale jindy ne? 

Uvažuju… Když jsme dlouhodobě vyčerpaní a z každého koutu na nás číhají další povinnosti, začínáme být bezmocní. Přichází pocit, že věci nemáme pod kontrolou. Začínáme panikařit nebo si zoufat. Vnitřně jsme šťastní, kolik jsme toho zvládli, jenže nedostatek sil nám brání si tohle blaho vychutnat. V tu chvíli potřebujeme povzbuzení – ujištění od druhých, že jsme dobří.

Podpůrná slova možná dostaneme, jestli si před druhými zoufáme. Jestli ale panikaříme, zažíváme frustraci a začneme se chovat agresivně (jsme nadmíru negativní, protivní, útoční), tak se rozhodně podpory nedočkáme. Přirozenou reakcí toho, kdo stojí proti nám, je buď také útočit nebo utíkat. Rozhodně o nás nezačne pečovat.

Přemýšlím, jak z toho ven. Samotné se mi stávalo, že jsem volala o pomoc nebo o pochvalu touhle nefunkční formou.

Kladu si otázky:

  • Když se utápím v panice

Dokážu si uvědomit své agresivní chování, když se necítím dobře? Dokážu zastavit negativní energii, která se ze mě v tu chvíli uvolňuje? Dovolím si říct o poplácání po rameni klidnější formou? A naučím se lépe hospodařit s vlastní energií, abych se do obdobných situací už nedostávala? Snad ano, přeci se nebudu dokola šidit o pocit spokojenosti.

  • Když stojím naproti

Dokážu v sobě najít porozumění a rozluštit důvod, proč mě druhý svými řečmi štve? A dokážu v sobě potlačit biologický obranný mechanismus, zůstat s druhým a nabídnout mu ucho a pár milých upřímných slov? Příště určitě ano, vždyť si tím pohladím i vlastní duši :o)

 

Čtěte víc o tom, jak žít ideální život: Udělejte krok ke změně – veďte ideální život