Nelson a Winter strávili více než deset let zkoumáním, jak společnosti fungují. Prodírali se houštinami dat, než formulovali svou základní myšlenku, která, řečeno laicky, zní: Může se zdát, že většina organizací provádí racionální rozhodnutí na základě hlubokého pomýšlení, ale tak to vůbec není. Místo toho jsou firmy řízeny léta trvajícími zvyky (rutinami), které často vyvstávají z tisíců nezávislých rozhodnutí zaměstnanců.
Tyto rutiny jsou neskutečně důležité – tvoří stovky nepsaných pravidel a umožňují pracovníkům experimentovat s novými nápady, aniž by se museli dožadovat pokaždé svolení vedení. Skýtají jistý druh „paměti organizace“, takže manažeři nepotřebují každý půlrok znovu vymýšlet prodejní strategii. Rutiny snižují nejistotu a smiřují skrytě nepřátelské skupiny nebo jedince uvnitř organizace.
Nelson a Winter poukázali na to, že společnosti nejsou idylická místa, kde je každý oddaný společnému cíli: vydělávat tolik peněz, kolik jen jde. Ve skutečnosti jde ve většině případů o panství vedoucích pracovníků, kteří spolu bojují o moc a uznání v často skrytých potyčkách, jež jim mají napomoci vypadat v očích druhých lépe, zatímco rivalové mají vypadat hůře. Divize soupeří o zdroje a podrývají se navzájem, aby si navzájem kradly slávu. Šéfové poštvávají své podřízené navzájem proti sobě, takže je pro zaměstnance nemožné provést vzpouru.
I přes tyto sklony funguje většina společností celé roky celkem spokojeně. Mají totiž rutiny (zvyky), jež vytvářejí příměří, která dovolují každému odhlédnout od vzájemné rivality na dobu dost dlouhou pro hladké uplynutí pracovního dne.
Rutiny a příměří poskytují typ drsné spravedlnosti v organizaci. Díky nim, jak píší Nelson a Winter, často konflikt „probíhá podle snadno předvídatelných pravidel a zůstává v předvídatelných mezích, které jsou v souladu s probíhající rutinou. Dokončí se běžný objem práce, výtky a pochvaly se rozdělí v obvyklém množství. Nikdo se nepokouší otočit firemní lodí příliš prudce, aby hodil rivala přes palubu.“ Většinu času pracují rutiny a příměří bezvadně. Rivalita sice pořád panuje, ale díky institučním zvykům je udržována v rozumných mezích a firma prosperuje. Ale příměří vydrží, jedině když ztělesňuje opravdovou spravedlnost – pokud je příměří nesymetrické (bojuje-li za příměří jen jedna ze stran), rutiny se často hroutí, a to právě tehdy, když jsou nejvíce potřeba.
Zvyky spojené s udržováním příměří ovšem brání změnám, které by zaručily efektivnější práci organizace jako celku.
DUHIGG, Ch. Síla zvyku. Praha: Albatros Media, 2013, volně str. 156-161.