umění dělat změny

Už dlouho jsem nebyl v práci spokojený. Nutil jsem se do každé činnosti. Dny v práci pro mě byly vyčerpávající. Nemohl jsem ale přijít na to, co jiného bych dělal – můj obor mě dřív vždycky bavil. S pomocí jsem pak přišel na to, že problém není v práci samotné. Štvala mě filozofie firmy, ve které jsem byl. Nesouhlasil jsem s ní. Když jsem si to uvědomil, přestal jsem si klást otázku „co budu dělat“, ale přemýšlel „pro koho budu dělat“. Práci jsem pak snadno změnil.

Dokola jsem si slibovala, že začnu cvičit. Nechtělo se mi. Ale když jsem si přiznala, že mě odradí sebemenší překážka, a začala jsem hledat nejsnadnější cestu, dokázala jsem to – víc než půl roku chodím téměř denně plavat. Pokaždé ráno. Z domova odcházím neučesaná, neupravená. Neztrácím čas. Ranní sprchu a úpravy dám až v šatně u bazénu. Plavání mám teď jako čištění zubů. Nepřemýšlím, jestli se mi chce nebo ne. Prostě plavu.

Byla jsem zoufalá z toho, že se mi nedaří skloubit dvě malé děti s mou obchodní prací, kterou taky miluju. Až při konzultultaci jsem vymyslela řešení, co s tím udělám. Přestala jsem řešit, jak najít čas na práci i na děti. Obojí jsem skloubila. Změnila jsem svou cílovku a zaměřila se na lidi a místa, kde jsou děti přirozenou součástí. Teď klidně beru obě děti na pracovní schůzky s sebou – zabaví se s dětmi mých stávajících klientek. Funguje to.